Tábor Bítov

Máme za sebou náročný a hezký víkend, resp. sobotní oslavu , podle slov těch, co přijeli snad i povedenou .

Chtěl bych připomenout pár jmén, která někomu z vás něco řeknou, některým už ne, nicméně jsou to lidé, kteří každým svým způsobem na tom začátku přispěli k tomu, že se tábor dožil těch 20 ti let. Někdo našel místo, někdo měl příbuzného, který louku vlastnil, někdo léta táhnul tábor jako vedoucí nebo byl klidná síla, někdo nám už těch 20 let dává to nejdůležitěji, a to je zázemí bez kterého bychom nemohli existovat…

Honza, Evžen, Žáťa a Věšínovi …Jsem rád, že se nakonec ukázali všichni i třeba jen chvíli, např. s Honzou, který nám místo našel, jsem se neviděl celých 20 let od prvního setkání.

Těch 20 let člověka trochu nutí k zamyšlení, je to poměrně velký časový úsek a etapa v životě člověka, zažili jsme si dobré i horší doby, ale vždy se to ustálo a tábor jel dál…

Táborem prošla spousta dětí, dost z nich dokázalo přejít na místa vedoucích a táhnout tábor zase o pár let dál až po současnou generaci vedoucích a instruktorů a nikdy by mě nenapadlo, že se k nám přidá banda ze Zruče nebo odpadlíci z Předboře, bez které by dnes tábor určitě nebyl…

Samozřejmě není vše jen růžové a některé věci člověka mrzí.  Chtěl jsem, aby dorazilo co nejvíce lidí, a proto byl termín daný už rok předem, je to logicky dlouhá doba a stát se může cokoliv.  Co mě jen zaráží, že dost velké části pozvaných jsme nestáli ani za zprávu, že nedorazí ať už to byli současní rodiče nebo lidé co táborem prošli, v době sms, facebooku apod. je to spíše jen o slušnosti, resp. asi lenosti než o možnostech. Z řad  současných táborníků dorazily jen tři rodiny!!  a já jim děkuju, že si na nás našli všichni čas a myslím, že příjezdu nelitují. Škoda, vy ostatní  jste mohli vidět poměrně dost fotek a videí z dob kdy spousta dnešních vedoucích byla v letech vašich dětí , mohli jste třeba poznat i všechny ty lidi, kvůli kterým je možnost jezdit do Bítova a dělat tábor… Je na každém, jestli měl skutečně tak moc důležitý akutní program nebo se mu prostě jen nechtělo jet 100 km, přespat ve stanu, riskovat zimu a déšť apod.

Tábor vždy přežil ta dlouhá léta nejen proto, že měl obětavé vedoucí, ale také proto, že velké procento dětí a rodičů mělo Bítov za svůj a pomáhali co to šlo, jezdili na akce apod.

Tím motorem dělat něco dál, je pro nás vedoucí účast a zájem dětí a rodičů, samozřejmě i to, že se výlety povedou a děti se těší na další. Bohužel minimálně poslední rok se to týká už jen pár rodin a pro ten zbytek jsou zřejmě akce pro děti jen občasnou příležitostí kam dát děti, když není jiný program.

Kolik dalších let vydrží tábor záleží jen na dětech potažmo vás rodičích, my vedoucí se scházíme a jezdíme na akce běžně a budeme určitě dál i když nebudou děti…jen myslím, že by byla škoda, aby děti přicházely o zážitky, které mají šanci zažít.

Samozřejmě všechny tyhle zkušenosti pak člověka nutí se zamyslet, zda už nedělat pouze tábor, když o akce během roku není v podstatě zájem.

Miloš