Udělal jsem si ranní kafe a piju ho sám…Bára chrní a moji vojáci a důstojníci jsou už doma v civilu …
Po návratu je to vždy stejné…první večer, první ráno, první den jsou jiné… i když je člověk unavený najednou mu chybí ta společnost, ranní kafe za marínou, nahánění dětí pro čepice, nadávání když nemají spacáky venku nebo když dorazí na nástup oblečení jak na polární výpravu a je venku 30 stupňů…
Těžko vysvětlovat co znamená spojení Vokoun Domča a a Samara, co Toníkovi oči když chtěl bonbony nebo věty Miloši chci kakat, ale autem 🙂 , Patrikovi pubertální výlevy během celého tábora a jeho tlemení se všemu nebo slova o hladu po pátém chlebu 🙂 , buzení Twista na hlídku, rvaní se o langoše nebo snězení 120 ti rohlíků k snídaní 🙂 , miniMíra který nebyl jednoho rána ke vzbuzení,ale další dny pak vysedával před budíček opřený o podsadu kdykoliv jsem šel ráno na budky, Fílovo věčné honění pro čepici a vlastně cokoliv, malé buchty Terezka a Emily které dokázaly člověka dostat svou roztomilostí, příprava hry, dětský pochod :-), noční přepad 🙂 , pár rozviček … mohl bych pokračovat dál, protože každy vedoucích má určitě své vlastní zážitky uložené v hlavě 🙂
S dětmi se nemažeme, ono to ani nejde, přežít tři týdny v lese bez průšvihu chce od mých vedoucích velkou dávku trpělivosti,nasazení a energie, přesto je fajn vidět, že se dětem na táboře líbí…
Letos byli vedoucí hozeni rovnou do vody a jejich věkový průměr se radikálně snížil 🙂 a přesto se nestal žádný průšvih takže i za to svým důstojníkům děkuju…
Tým musí šlapat jako celek,ale vždy se v něm musí objevit někdo, kdo dá něco málo navíc…
Kuchyně šlapala jako vždy a Lůca zvládá vše jako zkušený vojenský kuchař a není nic k čemu bych měl připomínky 🙂 , Elsa je neskutečná ve svém nasazení ke všemu a když měla horečky musel jsem ji dát rozkaz 🙂 k ležení a letošní rok vzhledem k počtu marodů, byl pro ni určitě náročný…
Co se týká programu a hry, tu připravovala jako celek Verča a patří ji díky za to, že se hra povedla a věnovala ji čas i v době kdy měla určitě myšlenky na maturitu a taky za to, že si musela častěji než ostatní vyslechnout mé rady a připomínky 🙂 a občas bojovat s mými náladami …
Samozřejmě je tu další část důstojníků Majkl, Luba, Bára, část tábora Tom a Pedro…Bez těch by tábor nefungoval, protože odvádí třeba i práci,která není navenek tak úplně vidět.,ale je důležitá..Nesmím zapomenout na Lubu Vrbaťáka 🙂
Letos to byl i tábor návštěv z jejichž zapojení do táborového běhu jsem měl upřímnou radost – Lukáš, Verča od Verči :-), Dáda a Fífa, Ondra s přepadovým týmem 🙂 …Každá návštěva zanechala na táboře nesmazatelnou stopu a děkuju všem, kteří si náš tábor vzali za svůj !!!!!!!
Tábor byl náročnější…menší počet vedoucích je znát a po příští rok budou určitě změny,ale to až jindy…jen naznačím chceme víc oddílů a tím pádem více vedoucích…dělá mi radost, že mimo dětí je i zájem ze strany lidí, kteří k nám dorazili na návštěvu a mají zájem zapojit se do práce na táboře jako my …máme chuť obnovit puťáky apod…
Na Bítovskou smečku si člověk zvykne rychle,ale zapomenutí po návratu do reality je už horší…
Hezký zbytek prázdnin všem….
Miloš
P.S. děkuju důstojníci …